Pohadky skritka medovnicka

0
Rate this post

Ten perníkový muž www Perník se zrodil z představ anglické královny Alžběty I. v 16. století. Perníkář se znovu objevil v roce 1875 zveřejněním příběhu o svatém Mikuláši.amazon flash nabídka

Příběh o zázvorovém muži se v 21. století stává oblíbeným příběhem, který se traduje mezi dětmi z každé země, a proto nabírá země od země různé variace.Kreslená pohádkaPohádkové videoPerníkář MUSÍ ČÍST.

Aktuální nabídky Amazonu

Byla jednou jedna malinká stařenka a maličký stařík. Malá stará paní měla chuť uhníst perníčku.Vyválel těsto a vystřihl postavu mužíčka, dal dvě rozinky na oči, mátu na zuby a na hlavu mu dal polevu, aby mu udělal vlasy.

  • Pak vzal človíčka a vložil ho do pece, a když ucítil příjemnou vůni, otevřel dvířka trouby, aby se podíval a… Hurá! Perníkář vyskočil z pece.
  • “Stop! Přestaň, Perníčku!” řekla stará paní. “Chci tě sníst!”
  • “Ne!” řekl perník “Můžu utéct!” „Utíkej, utíkej, jak nejsilněji můžeš! Nemůžeš mě chytit, já jsem ten perník!”

A utekl! Běžel, dokud nebyl venku, kde uviděl starého muže.

Starý muž řekl: „Přestaň! Přestaň perníčku! Chci tě sníst! “A malý perníček řekl: „NE! Podařilo se mi utéct staré paní a mohu uniknout i vám! „Utíkej, utíkej, jak nejsilněji můžeš! Nemůžeš mě chytit, já jsem ten perník!”

  1. A utekl! Utíkal, až došel k prasečímu chlívku. A prase řeklo:
  2. „(Oink Oink) – – „Přestaň! Přestaň, Perníčku! Chci tě sníst! “

Ale perník řekl: „NE! Utekl jsem staré paní, utekl jsem starému páníčkovi a můžu utéct i tobě!“ „Utíkej, utíkej, jak nejsilněji můžeš! Nemůžeš mě chytit, já jsem ten perník!”A utekl! Utíkal, dokud nedorazil k nějakému domu. A před domem byl pes.

A pes řekl: „STOP! Přestaň s tím, přestaň s tím!

A pes řekl: „STOP! Přestaň s tím, přestaň s tím!Ale perník řekl: „NE! Utekl jsem staré paní, utekl jsem starému páníčkovi a můžu utéct i tobě!“ „Utíkej, utíkej, jak nejsilněji můžeš! Nemůžeš mě chytit, já jsem ten perník!”A utekl! Utíkal, až došel na pole plné krav. A krávy řekly: „Mooooo! Táááák! Stoooooooooop perníkový mužíček. Chceme tě sníst! “

Ale perník řekl: NE! Utekl jsem staré paní, utekl jsem starému páníčkovi, praseti a psu a můžu utéct i tobě!“ „Utíkej, utíkej, jak nejsilněji můžeš! Nemůžeš mě chytit, já jsem ten perník!”

A utekl! Utíkal, až došel k řece. A u řeky byla liška. Liška řekla: “Ahoj perníčku.”

Perníkář řekl: „AHOJ! Podařilo se mi utéct od malé staré paní, podařilo se mi utéct před starým mužem, prasetem, psem a kravami a můžu utéct i před vámi! „Utíkej, utíkej, jak nejsilněji můžeš! Nemůžeš mě chytit, já jsem ten perník!”

  1. “Ale,” řekla liška, “nikdy neutíkám.” Navíc tě nechci sníst!”
  2. Perníkář řekl: „Utíkej, utíkej, jak nejsilněji můžeš! Nemůžeš mě chytit, já jsem ten perník!”
  3. Liška řekla: “Běhej, jak chceš, nebudu tě honit.” Ale rád bych se tě na něco zeptal.”
  4. Perník řekl: “Co?”
  5. Liška řekla: „Jak si myslíš, že překročíš řeku, aniž bys zmokl? Myslím, že když zmokneš, roztaješ, nemyslíš?”

Perník neřekl nic, ale zamyšleně se díval na řeku

Perník neřekl nic, ale zamyšleně se díval na řekuLiška řekla: “Mám nápad.”Perníkář řekl: “Který?”Liška řekla: “Právě teď jsem chtěla přeplavat řeku.” Jestli chceš, můžeš mi nasednout na ocas.”Perníkář řekl „OK“ a držel se liščího ocasu. Liška začala vstupovat do vody.

Po několika krocích liška řekla: „Ach, perníčku. Voda je docela hluboká. Obávám se, že zmoknete. Proč mi nevylezeš na záda?”Perníkář se podíval a řekl: “Sakra, ta voda je opravdu dost hluboká,” a vylezl lišce na zadek.

  1. Po pár dalších krocích liška řekla: „Ach, perníčku, voda je ještě hlubší, bojím se, že bys mohl zmoknout. Proč mi nelezeš po krku?”
  2. Perníkář se podíval a řekl: “Sakra, ta voda je opravdu hluboká,” a vlezl lišce na krk.
  3. Po několika dalších krocích liška řekla: „Ach, perníčku, voda je stále hlubší a hlubší, obávám se, že bys mohl zmoknout. Proč mi nevylezeš na hlavu?”

Perníkář se podíval a řekl: “Sakra, voda je opravdu hluboká,” a vlezl lišce na hlavu.

Po několika dalších krocích liška řekla: „Ach, perníčku, voda je opravdu hluboká, obávám se, že bys mohl zmoknout. Proč mi nelezeš do nosu?”Perníkář se podíval a řekl: “Sakra, ta voda je opravdu hluboká,” a vlezl lišce na nos.

  • A liška šla YMMMM! A to byl konec perníku. Byli jednou dva starší pánové, manželé, kteří žili na venkově.
  • Jednoho dne jeho žena připravila roztomilého perníkového panáčka s cukrovými knoflíky a kandovanýma očima.
  • Dal to do trouby a čekal, až se to propeče. Když stařenka vyndala pánev z trouby, nestihla ji položit na stůl, mužíček vstal, seskočil a vyběhl předními dveřmi.

“Nechci se nechat sežrat,” řekl ženě a vyplázl jí jazyk.”Vrať se sem!” křičeli stařešinové, ale perník dál běžel a bzučel:„Jsem Perník;utíkej, utíkej jak chceš,nebudeš mě moci chytit!”Mužík přešel zahradu domu, pronásledován manželi, pak přešel silnici a utekl na protější farmu.”Jaké krásné sousto.”