Ten perníkový muž www Perník se zrodil z představ anglické královny Alžběty I. v 16. století. Perníkář se znovu objevil v roce 1875 zveřejněním příběhu o svatém Mikuláši.amazon flash nabídka
Příběh o zázvorovém muži se v 21. století stává oblíbeným příběhem, který se traduje mezi dětmi z každé země, a proto nabírá země od země různé variace.Kreslená pohádkaPohádkové videoPerníkář MUSÍ ČÍST.
Aktuální nabídky Amazonu
Byla jednou jedna malinká stařenka a maličký stařík. Malá stará paní měla chuť uhníst perníčku.Vyválel těsto a vystřihl postavu mužíčka, dal dvě rozinky na oči, mátu na zuby a na hlavu mu dal polevu, aby mu udělal vlasy.
- Pak vzal človíčka a vložil ho do pece, a když ucítil příjemnou vůni, otevřel dvířka trouby, aby se podíval a… Hurá! Perníkář vyskočil z pece.
- „Stop! Přestaň, Perníčku!” řekla stará paní. „Chci tě sníst!”
- „Ne!” řekl perník „Můžu utéct!” „Utíkej, utíkej, jak nejsilněji můžeš! Nemůžeš mě chytit, já jsem ten perník!”
A utekl! Běžel, dokud nebyl venku, kde uviděl starého muže.
Starý muž řekl: „Přestaň! Přestaň perníčku! Chci tě sníst! “A malý perníček řekl: „NE! Podařilo se mi utéct staré paní a mohu uniknout i vám! „Utíkej, utíkej, jak nejsilněji můžeš! Nemůžeš mě chytit, já jsem ten perník!”
- A utekl! Utíkal, až došel k prasečímu chlívku. A prase řeklo:
- „(Oink Oink) – – „Přestaň! Přestaň, Perníčku! Chci tě sníst! “
Ale perník řekl: „NE! Utekl jsem staré paní, utekl jsem starému páníčkovi a můžu utéct i tobě!“ „Utíkej, utíkej, jak nejsilněji můžeš! Nemůžeš mě chytit, já jsem ten perník!”A utekl! Utíkal, dokud nedorazil k nějakému domu. A před domem byl pes.
A pes řekl: „STOP! Přestaň s tím, přestaň s tím!
Ale perník řekl: „NE! Utekl jsem staré paní, utekl jsem starému páníčkovi a můžu utéct i tobě!“ „Utíkej, utíkej, jak nejsilněji můžeš! Nemůžeš mě chytit, já jsem ten perník!”A utekl! Utíkal, až došel na pole plné krav. A krávy řekly: „Mooooo! Táááák! Stoooooooooop perníkový mužíček. Chceme tě sníst! “
Ale perník řekl: NE! Utekl jsem staré paní, utekl jsem starému páníčkovi, praseti a psu a můžu utéct i tobě!“ „Utíkej, utíkej, jak nejsilněji můžeš! Nemůžeš mě chytit, já jsem ten perník!”
A utekl! Utíkal, až došel k řece. A u řeky byla liška. Liška řekla: „Ahoj perníčku.”
Perníkář řekl: „AHOJ! Podařilo se mi utéct od malé staré paní, podařilo se mi utéct před starým mužem, prasetem, psem a kravami a můžu utéct i před vámi! „Utíkej, utíkej, jak nejsilněji můžeš! Nemůžeš mě chytit, já jsem ten perník!”
- „Ale,” řekla liška, „nikdy neutíkám.” Navíc tě nechci sníst!”
- Perníkář řekl: „Utíkej, utíkej, jak nejsilněji můžeš! Nemůžeš mě chytit, já jsem ten perník!”
- Liška řekla: „Běhej, jak chceš, nebudu tě honit.” Ale rád bych se tě na něco zeptal.”
- Perník řekl: „Co?”
- Liška řekla: „Jak si myslíš, že překročíš řeku, aniž bys zmokl? Myslím, že když zmokneš, roztaješ, nemyslíš?”
Perník neřekl nic, ale zamyšleně se díval na řeku
Liška řekla: „Mám nápad.”Perníkář řekl: „Který?”Liška řekla: „Právě teď jsem chtěla přeplavat řeku.” Jestli chceš, můžeš mi nasednout na ocas.”Perníkář řekl „OK“ a držel se liščího ocasu. Liška začala vstupovat do vody.
Po několika krocích liška řekla: „Ach, perníčku. Voda je docela hluboká. Obávám se, že zmoknete. Proč mi nevylezeš na záda?”Perníkář se podíval a řekl: „Sakra, ta voda je opravdu dost hluboká,” a vylezl lišce na zadek.
- Po pár dalších krocích liška řekla: „Ach, perníčku, voda je ještě hlubší, bojím se, že bys mohl zmoknout. Proč mi nelezeš po krku?”
- Perníkář se podíval a řekl: „Sakra, ta voda je opravdu hluboká,” a vlezl lišce na krk.
- Po několika dalších krocích liška řekla: „Ach, perníčku, voda je stále hlubší a hlubší, obávám se, že bys mohl zmoknout. Proč mi nevylezeš na hlavu?”
Perníkář se podíval a řekl: „Sakra, voda je opravdu hluboká,” a vlezl lišce na hlavu.
Po několika dalších krocích liška řekla: „Ach, perníčku, voda je opravdu hluboká, obávám se, že bys mohl zmoknout. Proč mi nelezeš do nosu?”Perníkář se podíval a řekl: „Sakra, ta voda je opravdu hluboká,” a vlezl lišce na nos.
- A liška šla YMMMM! A to byl konec perníku. Byli jednou dva starší pánové, manželé, kteří žili na venkově.
- Jednoho dne jeho žena připravila roztomilého perníkového panáčka s cukrovými knoflíky a kandovanýma očima.
- Dal to do trouby a čekal, až se to propeče. Když stařenka vyndala pánev z trouby, nestihla ji položit na stůl, mužíček vstal, seskočil a vyběhl předními dveřmi.
„Nechci se nechat sežrat,” řekl ženě a vyplázl jí jazyk.”Vrať se sem!” křičeli stařešinové, ale perník dál běžel a bzučel:„Jsem Perník;utíkej, utíkej jak chceš,nebudeš mě moci chytit!”Mužík přešel zahradu domu, pronásledován manželi, pak přešel silnici a utekl na protější farmu.”Jaké krásné sousto.”